omlouvám se všem téčkám za mrvení jejich jazyka, kterej ani zbla neovládám, ale měl jsem nutkání začít něčím dostatečně autentickým a to si dycky vzpomenu na kámoše, co hledal někde na jižní sicílii moře a jediný co z toho šlachovitýho dědka uprostřed pouště dostal, byl postoj fotbalovýho brankáře s rukama před obličejem v gestu "tip-top" a žoviální exklamaci "Tůů-tydy'mááá-re!"
ještě neni oficiálně vyjasněný, jestli si můžou karižrouti z jelenta brát do huby autentičnost italskejch nóbl restaurací, ale pokud bylo kdy potřeba podobnej průlom udělat, začal jsem správně právě u restaurace Pagana.
tahle rodinná italská restaurace se nachází na nepochopitelně neviditelným místě, v atriu mezi spálenou a václavskou ulicí. miniaturní vchod a drobet nepřímočará cesta po schodech moc nenapovídaj, kam vlastně nakonec dojdete. hned po příchodu do hlavního prostoru restaurace ale dojde k odhalení poměrně nóbl interiéru - vzorně vyskládaný látkový ubrousky, svícny, svíčky, fajnový skleničky na víno, nějaký roští - to všechno rozmístěný v interiéru, kterej trochu nemotorně navozuje jakousi etrussko-helénskou atmosféru říznutou vzpomínkou na francouzský dada malíře devatenáctýho století. pobyt vevnitř je ale příjemnej, místnost je prostorná, s vysokejma stropama, pár stolů je trochu v separé, ale přesto máte pocit, že restauraci tak nějak sdílíte s ostatními hosty.
dojem příjemnýho místa, kde se lidi setkávaj u dobrýho jídla, ale nakonec možná nedělá ani tak zdejší interiér, jako spíš svěží obsluha. obslouží vás vždy některý ze členů rodiny a rovnou můžu hands-down přiznat, že neznám v praze lepší obsluhu, než dobře vyspanýho Santina Pagana, kterej zavětří dobrej business a kooperující hosty. zatímco jeho sestra je nevídaně milá a pohotová, a máti - majitelka restaurace - zas nevídaně rezolutní a energická, Santino dokáže rozjet takový divadlo, že na konci při placení nevěřícně koukáte na toliko třícifernou sumu, protože máte pocit, že jste dojedli v podniku, kde si pod litr nedáte ani espresso s tiramisu. triky s prostíráním či gigantickou pepřenkou, flambování, vykostění ryby nebo překvápko zcela mimo jídelníček či hloubavá diskuze o podstatě servírovanýho vína - to všechno provedený ve čtyřech jazycích s tak škrobenou elegancí, že kdyby to zároveň nepůsobilo tak suverénně a samozřejmě, museli byste se začít smát. jenže takhle se akorát budete usmívat jak měsíčci nad hnojem, santino vám dá tady ochutnat chunk parmezánu, támhle poupraví pozici příboru, tudle se ukloní, onde prohodí drobnej frk a "dovolí si přinést" na zkoušku nějakou drobnost...
jídla se
